Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou srdce, klouby, kůže, plíce, cévy, ledviny a centrální nervový systém (CNS).

Léčba lupusu zahrnuje kortikoidy, antimalarika a často i chemoterapii.

Slovo „chemoterapie“ zní hrozně. Tak se někdy užívá pojem „imunosupresivní léčba“, „cytotoxicita“ „steroidy doplňující léčba“. To už zní líp :)

Tato léčba se používá pokud jsou ke snížení aktivity onemocnění potřeba velké dávky kortikoidů. Ty pacient nemusí dobře tolerovat. Chemoterapie doplní léčbu kortikoidy a sníží jejich množství.

Od roku 1990 se používají „nová“, potenciálně bezpečná imunosupresiva – Avara (leflunamid), Cell Cept (mycophenolate mofetil) a Cyklospoin (Neoral). Předběžně byl Cell Cept určen jako alternativa Cytoxanu (cyklofosfamid).

Cyklosporin je primárně určený jako prevence rejekce (odloučení) transplantovaných orgánů. Cyklosporin se pro léčbu lupusu dlouho nepoužíval, protože zvyšuje krevní tlak, způsobuje nežádoucí růst ochlupení, zvyšuje množství lipidů v krvi a zvyšuje kreatinin (ukazatel funkce ledvin). Používá se s dobrými výsledky při léčbě V. stupně lupus nefritidy.

Ještě novější, je látka známá jako Tacrolimus (v USA Prograf, Protopic, Elidel).

Mycophenolate mofetil (Cell Cept) se používá především jako prevence rejekce (odloučení) transplantovaných orgánů. Je „silnější“ (a také dražší) než Imuran, ale míň účinný než Cyklofosfamid (je ale lépe tolerovaný). Cell Cept se u lupus pacientů používá hlavně u lupusových nefritid (zánět ledvin).

Látky jako Azthioprin nebo Cyklofosfamid se používají u pacientů s vysokou aktivitou onemocnění. Doplňují léčbu kortikoidy (Medrol, Prednison) a snižují aktivitu onemocnění.

Dlouhodobé sledování pacienta s takovou léčbou je samozřejmostí.

Zdroj:

Daniel Wallace – The Lupus Book