„Název nemoci je trochu záhadný a zasluhuje vysvětlení“, píše Trnavský ve své knize. Slovo „lupus“ znamená latinsky „vlk“ a používalo se v medicíně po staletí k označení kožních chorob, u kterých docházelo k jizvení kůže. Lékaři častěji hovořili o „lupus vulgaris“ („obecný lupus“).To byla jedna z forem kožní tuberkulózy. Později se ukázalo, že kožní změny v některých případech souvisejí s postižením orgánů.

Lupus je chronické zánětlivé onemocnění. Vzniká v důsledku poruchy obanných mechanismů. Ty jsou pak nasměrovány proti vlastním tkáním daného člověka. Nejčastěji postižené bývají klouby, kůže, ledviny, mozek, serózní blány (pobřišnice, osrdečník) atd.

V roce 1957 američtí badatelé zjistili, že jde o vznik protilátek proti DNA, což je základní součást bunčných jader a našich genů. Tyto protilátky bývají dvojího druhu. První je namířen proti nativní, nezměněné dvojvláknové DNA (to je normální DNA v našich buňkách). Tento typ je poměrně specifický pro SLE.

Druhým typem jsou protilátky proti tzv. jednovláknové DNA. Tedy jakémusi rozloženému typu jaderných kyselin. Je to forma DNA, která je uvolňována do krevního oběhu v důsledku odbourávání starých nebo poškozených buněk. Protilátky proti jednovláknové DNA jsou přítomné nejen u lupusu, ale i u jiných onemocnění pojivové tkáně.

Nemocní se SLE vyrábějí mnoho dalších protilátek. Protilátky napadají buňky, spojují se s produkty buněčného rozpadu a vyvářejí s nimi malé částice zvané imunokoplexy.

Zdroj: Trnavský – Revmatické nemoci – co o nich víme a jak s nim žít