Pochopení funkce imunitního systému pomohlo odhalit příčiny mnoha nemocí a umožnilo jejich léčbu.

Normálně fungující imunitní systém má tři úlohy

1.obranyschopnost – rozpoznává vnější škodliviny a chrání organismus proti infekcím

2.imunitní dohled – rozpoznává vnitřní škodliviny (tj. odstraňuje staré a zmutované buňky)

3.autotolerance – rozeznává vlastní tkáně a udržuje toleranci vůči nim

Pokud je činnost imunitního systému zaměřená proti vlastním tkáním (orgánům), hovoříme o autoimunitě. Mohou tak vznikat střevní záněty (Crohnova nemoc), záněty jater, revmatická onemocnění (SLE, revmatoidní artritida), poruchy žláz s vnitřní sekrecí (Graves-Basedowova choroba). Při léčbě těchto poruch se používají kortikosteroidy, imunosupresiva, antimalarika aj.

Proti tomu imunodeficit se jako porucha imunitního systému projeví sníženou odolností proti infekci a někdy též větším výskytem nádorů. Podle toho, které složky obrané reakce postihuje, objevují se typické příznaky. Na lehčí formy imunodeficitu upozorní především opakované infekce. Těžké imunodeficity jsou poměrně vzácné.

Zdroj:

Bartůňková – Imunologie, minimum pro praxi