Právě jsem dočetla knížku Marka Hermana Najděte si svého marťana…a jdu si ji přečíst ještě jednou :)

…Nic se neděje ze dne na den…pan Herman k vysvětlení použil příměr k žábě v hrnci vody. Kdybychom žábu hodili do hrnce s vroucí vodou, reflexivně by se vymrštila a z hrnce vyskočila. Kdybychom ji dali do studené vody a pomaluji ji v hrnci ohřívali, tak ji uvaříme…prostě by si těch změn (celá omámená) nevšimla…

Krásná analogie k našim životům. Mnohdy nemáme čas se zastavit a všimnout si, co se kolem děje…ztuhle, omámeně, zkostnatěle se díváme stále stejným směrem a nenapadne nás, rozhlédnout se. Takže se máznu 50+ a vyrážím se rozhlížet do parku…