…navazuji na předchozí zápis…Na Zápis o dlouhých příbězích…

Přidávám jeden zkrácený.

Příběh o rozcestníku „Jsme na dovolené. Stojím si tam v lese před rozcestníkem, který ukazuje dvěma směry ke stejnému cíli. Vlevo jsou šílený dřevěný schody, jasná únava, bolavý nohy, upocený tričko a děsný funění do kopce…vpravo to taky není snadný, ale člověka čeká takový "obcházení“. Levá cesta znamená námahu a dřinu, ale taky je rychlejší. Vpravo to znamená toulat se po lesích delší dobu. Stojím tam se svým mužem a čekám na to, jak to rozhodne. On tam stojí se mnou a čeká na mý rozhodnutí. Oba víme, že to je na mě Nakonec říkám, že jdeme vlevo. A pro mě je to analogie s životem. Jde o to rozhodnutí. O to rozhodnutí rozhodnout se sám…"

Příběh o skládacích knížkách „Sbírám skládací knížky. Už zase je sbírám. Začalo to, když jsem byla ještě malá, u babi s dědou, v ZOO ve Dvoře. Tam jsem dostala svoje první památeční leporelo. Cílů našich výletů s babi a dědou nebylo mnoho. Napadají mě ZOO a Ratibořice :D Ale jezdilo se každoročně. Kupovat knížky každoročně nemělo smysl. Tím vzácnější byly ty z "výjimečných výletů“. Původ sbírky je tedy v navštívených místech.

Nervalo dlouho a svůj plán jsem musela přeorganizovat, když jsem dostala čtyři černobílé skvosty z doby, kdy jsem ještě nebyla na světě. Ale ve sbírce jsem je mít chtěla. Další výjimkou je třeba velké leporelo z Paříže. To jsem sice dostala, ale v Paříži jsem byla, tak mohlo zůstat ;) Sbírka se tak rozšířila o knížky z míst, kde jsem nebyla a z místa, kde jsem byla, ale nekoupila…

Období pobytů v nemocnici bylo na sbírání chudé. V nemocnici žádná leporela nemají. Knížečky skončily v igelitovém pytli, uložené někde ve skříni. A vyčkávaly. Teď, když jezdíme s dětmi, snažím se knížku koupit. Někdy. Není podmínkou, že z navštíveného místa leporelo musím mít a že každé leporelo je z místa, které jsem navštívila. Je to analogie s mým životem. Taková všehochuť a sem tam chaos…

Leporela ke mě tak nějak přicházejí. A taky odcházejí. Po posledním stěhování postrádám druhou odkládací krabici…Někde tam je. A vyčkává…"

PS: Tímto velké díky Ivance, které mou sbírku poctivě rozšiřuje :)

Doplněk: Kdybyste náhodou měl někdo skládací knížečku z Pravčické brány a byl byste ochoten ji poslat, prosím zprávu do komentářů nebo kontaktního formuláře :) Předem dík. Réza