Jojojo, píšu jen když je mi mizerně. A jedním dechem dodávám, že dnešek stojí úplně (ale úplně) za houby.

Už nějakou dobu chodím na ortopedii kvůli zádům. Na dotaz „Jsou to skutečně jen záda? Nemůže to být (vzhledem k předchozím komplikacím) od kyčle?“ mi pan doktor odpovídá, že „na tuty“.

První rehabilitace. Bez úspěchu. Fyzioterapeutka je protivná, protože podle ní se doma flákám, tak proto mě bolí záda. Pravidelný plavání si asi vymýšlím.

Druhá rehabilitace. Bez úspěchu. Nasazujeme tvrdší kalibr. Infuze. Minulá zkušenost mě trochu odrazuje. Doktor slibuje nižší dávky, tak jdu do toho. Deset dní, deset infuzí, šest stovek v hotovosti…

Nakonec jsem se objednala do nemocnice, kde mi operovali kyčle, na urgentní kontrolu. Termín jsem dostala „za týden“. To je dneska. Ještě v čekárně si říkám, že zbytečně plaším, vždyť to jsou „jenom záda“.

A závěr? „Progrese osteolýzy, zatím bez zásadní migrace.“ Přeloženo do člověčiny „ošoupaný dřík kloubní náhrady a zatím se to nehejbe“. Z ordinace odcházím s termínem operace. Bývalý pan primář by mě vzal i dřív, ale mám na květen letenku do Londýna. Letím za příbuzenstvem. Poprvé. A výletu se vzdát nehodlám ;)

PS: První věc – domluvení autologního odběru – vyřízená. Kvůli termínům atd atd se autolog nekoná. Prostě si nechám dát mladou zdravou krev nějakého dárce :D