Nedávno mi bylo mi osmnáct. Je podzim…běžná nachlazení. Už od mala „trpím“ na dýchací cesty :( Občasným bolestem kloubů nevěnuji pozornost.

Zima. Bujarý Silvestr. Únava, nachlazení, zvýšené teploty. Stres – v březnu mě čeká maturita. Únava, teploty, stále dokola. Tak to je úplný začátek mého setkání s lupusem, i když to zatím vůbec netuším. Začínají se přidávat raní ztuhlosti kloubů, všechno mám rozmazané, jsem unavená. Nemůžu spát pod peřinou, protože mě to bolí. Spím na zemi, protože nevylezu na patrovou postel. V tuhle chvíli selhali mí blízcí. Jelikož se blíží termín maturit, únavu i ostatní potíže připisují stresu ze zkoušek. Obvodní lékařka od boku střílí:„To je asi leukémie“. Stále chodím do školy a žádná vyšetření nadohled. Schody ke škole už skoro nemůžu vyjít, jak mě všecho bolí. Ruce se mi kroutí, ale vyrážím do boje s maturitou a začínám písemné zkoušky. Zvládnu ještě „praktickou“ a pak už je březen a já se jako zázrakem ocitám na ÚKBD v hradecké nemocnici. Teprve teď jsem si uvědomila, že skoro nečůrám a pokud, tak to má barvu černého čaje. Odtud mě již s podezřením na SLE posílají na dlouhodobý pobyt na 2. interní kliniku HK.

Masivní zánět ledvin, biopsie, záněty kloubů, močových cest, afty, motýl. Antibiotika, velké dávky kortikoidů, cytostatika. Vlastně se teď trochu divím, že jsem to celé přežila.

Pokračování příště