Lékařský slovník

Malý lékařský slovníček. Zde můžete najít výklady některých lékařských pojmů použitých v článcích

Slovníček

Zde naleznete seznam lékařských termínů, se kterými se můžete (nejen) na těchto stránkách setkat.

Hesla můžete omezit výběrem počátečního písmene:

vše|a|b|c|d|e|f|g|h|i|j|k|l|m|n|o|p|q|r|s|t|u|v|w|x|y|z


  • Intramuskulární, subkutánní, intravenózní aplikace léku.

    Zdroj:

    Vše o léčbě bolesti

  • Abnormální či zvýšené dotekové pocity, např. pálení, necitlivost, brnění a píchání objevující se často bez vnějších podnětů.

    Zdroj:

    Vše o léčbě bolesti

  • Osrdečník. Obal, v němž je uloženo srdce. Má dvě vrstvy – epikard, který přímo přiléhá na srdeční sval, a zevní list (p. v užším slova smyslu). Mezi oběma je nepatrná štěrbina. Ta se při některých chorobných stavech může zvětšit a naplnit tekutinou či krví.

  • Antimalarikum, antirevmatikum. Podává se ústy. Vhodný u diskoidního a systémového lupus erythematodes, RA, JIA. Hromadí se krvinkách, játrech, plicích, tkáních oka.

  • Nažloutlá tekutina. Je spolu s krvinkami, které jsou v ní obsažené, základem krve. Obsahuje 90 % vody, 8 % bílkovin (albumin, globuliny, fibrinogen, koagulační faktory, imunoglobuliny aj.), soli, glukosu, lipidy, žlučová barviva, hormony, vitaminy, odpadní látky aj. Koncentrace těchto látek v plasmě lze stanovit např. pro zjištění diagnózy nemoci. Plasmu lze získat odstředěním nesrážlivé krve, tj. krve odebrané do stříkačky nebo zkumavky obsahující protisrážlivé látky – citrát nebo heparin.

    1. v histologii označení nálezů vyznačujících se značnou bohatostí množstvím buněk
    2. v likvorologii zvýšený počet počet celulárních elementů mozkomíšním moku. Podle typu buněk se pak pleocytóza označuje např. jako granulocytární při hnisavých bakteriálních infekcích, lymfocytární např. u virových infekcí, ev. v menším množství při roztroušené skleróze, monocytární ploocytóza např. u nádorů, výhřezů ploténky či ischemických změn.

    Zdroj:

    http://lekarske.slovniky.cz/…m/pleocytoza

  • Lékař, který se zabývá výzkumem, diagnózou a léčbou plicních onemocnění včetně tuberkulózy.

  • Zánět několika paranazálních (vedlejších nosních) dutin.

  • Bílkovina.

  • Přítomnost bílkoviny v moči. Za normálních okolností je v moči přítomno minimální množství bílkovin (méně než 150 mg/24 hodin). Proteinurie může být původu ledvinného nebo mohou bílkoviny pocházet z močových cest. Množství bílkoviny v moči se hodnotí kvantitativně. Vysoká proteinurie vede k nefrotickému syndromu. Velmi malá proteinurie – mikroalbuminurie – se sleduje u diabetiků.

  • Látka bílkovinné povahy, kterou vytváří imunitní systém. Je specificky zaměřená proti určitému cizorodému materiálu – antigenu. Protilátka podílí se na zneškodňování antigenu (v některých případech může poskytovat naprostou ochranu před jeho působením). Toho se využívá např. při očkování nebo imunizaci. Ne všechny protilátky však tento ochranný účinek mají. U některých chorob vznikají protilátky, které jsou zaměřeny proti vlastnímu organismu (autoprotilátky) a mohou jej poškozovat.

  • Svědění.