Nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu a jeho okolí.

Časté kloubní onemocnění. Zhoršuje se s věkem. Postihuje především drobné klouby rukou, váhonosné klouby (kolena, kyčle) a páteř.

Hnisavý zánět, který postihuje celou kost. Zánět mohou vyvolat koky, Escherichia coli, salmonely a Proteus.

Buněčná smrt v obou částech kostí (hematopoetické kostní dřeni i mineralizované části kosti). Je to konečný společný projev mnoha onemocnění. Většina z nich způsobuje poruchy krevního zásobení hlavice femuru.

Časté onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty – tzv. řídnutí kostí. Příčina řídnutí kostí není zcela jasná, vyskytuje se ve vyšším věku, častěji u žen po přechodu nebo po odstranění vaječníků ve fertilním věku. Bývá následkem dlouhodobé nehybnosti, dlouhodobé léčby kortikoidy nebo důsledkem některých vzácnějších chorob. Vliv má kouření, nadměrná konzumace kávy aj. Projevuje se bolestmi (např. zad) a představuje vyšší riziko zlomeniny (krček stehenní kosti, fraktura obratle). K diagnostice lze využít rentgen, denzitometrii, biochemická vyšetření sledující kostní metabolismus. Léčba je dlouhodobá a může spíše jen zastavit další vývoj onemocnění. Uplatňují se kalcium, vitamin D, fluoridy, symptomatická a fyzikální terapie. Velký význam má rehabilitace a léčebný tělocvik. Důležitá je prevence.

Nedostatečná mineralizace kostní dřeně. V důsledku toho je kostní tkáň měkčí a kosti jsou náchylné k deformacím.

Intramuskulární, subkutánní, intravenózní aplikace léku.

Zdroj:

Vše o léčbě bolesti

Abnormální či zvýšené dotekové pocity, např. pálení, necitlivost, brnění a píchání objevující se často bez vnějších podnětů.

Zdroj:

Vše o léčbě bolesti

Osrdečník. Obal, v němž je uloženo srdce. Má dvě vrstvy – epikard, který přímo přiléhá na srdeční sval, a zevní list (p. v užším slova smyslu). Mezi oběma je nepatrná štěrbina. Ta se při některých chorobných stavech může zvětšit a naplnit tekutinou či krví.

Antimalarikum, antirevmatikum. Podává se ústy. Vhodný u diskoidního a systémového lupus erythematodes, RA, JIA. Hromadí se krvinkách, játrech, plicích, tkáních oka.

Nažloutlá tekutina. Je spolu s krvinkami, které jsou v ní obsažené, základem krve. Obsahuje 90 % vody, 8 % bílkovin (albumin, globuliny, fibrinogen, koagulační faktory, imunoglobuliny aj.), soli, glukosu, lipidy, žlučová barviva, hormony, vitaminy, odpadní látky aj. Koncentrace těchto látek v plasmě lze stanovit např. pro zjištění diagnózy nemoci. Plasmu lze získat odstředěním nesrážlivé krve, tj. krve odebrané do stříkačky nebo zkumavky obsahující protisrážlivé látky – citrát nebo heparin.

1. v histologii označení nálezů vyznačujících se značnou bohatostí množstvím buněk
2. v likvorologii zvýšený počet počet celulárních elementů mozkomíšním moku. Podle typu buněk se pak pleocytóza označuje např. jako granulocytární při hnisavých bakteriálních infekcích, lymfocytární např. u virových infekcí, ev. v menším množství při roztroušené skleróze, monocytární ploocytóza např. u nádorů, výhřezů ploténky či ischemických změn.

Zdroj:

http://lekarske.slovniky.cz/…m/pleocytoza

Lékař, který se zabývá výzkumem, diagnózou a léčbou plicních onemocnění včetně tuberkulózy.

Zánět několika paranazálních (vedlejších nosních) dutin.

Bílkovina.