Je to schopnost rozlišit cizorodé a „své“ buňky (tkáně, orgány…) a odolnost proti určité infekci.

U některých onemocnění je imunita namířená i proti vlastním zdravým buňkám a orgánům. Pak hovoříme o autoimunitě. Pokud je imunitní systém oslabený (např. častými infekcemi nebo nádory) hovoříme o imunodeficitu.

Více v rubrice Imunita

Porucha, při které se imunitní systém zaměřuje proti tkáním a orgánům vlastního organismu. Příčina autoimunity není známá. Tato porucha má vliv na vznik řady onemocnění. Onemocnění mohou být lokalizovaná (RS, psoriáza, Graves-Basedowova choroba) nebo systémová (SLE, revmatoidní artritida, Sjögrenova choroba). Při léčbě se využívají imunosupresiva a kortikoidy.

Látka bílkovinné povahy, kterou vytváří imunitní systém. Je specificky zaměřená proti určitému cizorodému materiálu – antigenu. Protilátka podílí se na zneškodňování antigenu (v některých případech může poskytovat naprostou ochranu před jeho působením). Toho se využívá např. při očkování nebo imunizaci. Ne všechny protilátky však tento ochranný účinek mají. U některých chorob vznikají protilátky, které jsou zaměřeny proti vlastnímu organismu (autoprotilátky) a mohou jej poškozovat.

Zkratka Ig. Bílkovina s vlastnostmi protilátky obsažená v krevním séru. Funkcí imunoglobulinu je ochrana proti infekci, imunologický dohled nad vlastními tkáněmi organismu aj. Jsou vytvářeny buňkami vznikajícími z B lymfocytů po setkání s antigenem. Existuje pět tříd imunoglobulinů (M, G, A, E, D).