Lupus

Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou srdce, klouby, kůže, plíce, cévy, ledviny a centrální nervový systém (CNS).

Při onemocnění lupusem vyrábí tělo protilátky (autoprotilátky) namířné proti antigenům vlastního těla. Antigeny jsou molekuly, které jsou schopné vyvolat tvorbu specifických protilátek.

Odpověď na tuto otázku jsem našla v knize Miroslav Ferenčíka a Jozefa Rovenského – Imunitní systém (informace pro každého).

Imunodeficit je způsobený nedostatečnou funkcí imunitního systému. Autoimunita naopak přehnanou funkcí imunitního systému.

U primárních imunodeficiencí (dědičně podmíněné) se imunitní systém neustále snaží zlikvidovat patogen. Jelikož je ale funkce imunitního systému nedostatečná, nemusí se to pokaždé povést. A tak zkouší patogen zlikvidovat znovu a znovu.

Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou klouby, kůže, ledviny, mozek, serózní blány (pobřišnice, osrdečník) atd.

Při vzniku autoimunit hrají důležitou roli i hormony.

Estrogeny zodpovídají za to, že se imunitní systém žen považuje za účinnější než u mužů.

Americký imunolog německého původu Ernest Witebsky a jeho žák Noel Rose stanovili čtyři základní parametry (znaky), po jejichž určení se učité onemocnění může nazývat autoimunitní.

• poznání terče (buňka, orgán), na který autoimunitní mechanismus „útočí“
• poznání „útočníka“, tzn.

Na Novém Zélandu a v Austrálii byly k pokusům používány New Zeland Black (NZB) myšky. Používaly se proto, že tento druh myší trpí na spontánní destrukci krvinek (hemolýzu).

Pokud se NZB myšky spářily s NZW (New Zeland White) myškami, vznikla u jejich potomků(NZB/NZW – F1) prototypová automunitní choroba – SLE.

Tím byla vlastně pokázána i závislost na gentickém faktoru při vzniku onemocnění.

Zdroj: Ferenčík, Roveský – Imunitní systém

Základní poznaky o autoimunitě byly získány až v posledních desetiletích 20.století.

Dříve panoval názor Paula Ehrlicha (nositel Nobelovy ceny 1908), že imunitní systém nemůže bojovat proti vlastním buňkám a tkáním.

Za základní pokus v oblasti autoimunity je považován experiment z roku 1937. Při tomto pokusu byla opicím formou injekce vpravena mozková tkáň jiných opic. U těchto pokusných zvířat se vyvinula choroba, kterou výzkumníci označili jako „experimentální alergickou encefalomyelitidu (EAE)“.

1 z 20 obyvatel Evropy a Severní Ameriky má nějakou formu autoimunity.

Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou srdce, klouby, kůže, plíce, cévy, ledviny a centrální nervový systém (CNS).

Zdroj: Ferenčík, Rovenský -Imunitní systém

Poruchy krvetvorby jsou u lupusu poměrně časté. Uvádí se, že až 78% lupus pacientů, má anémii. (viz. odkaz ZDN) "Vzácnější příčinou anémií jsou imunitně způsobené anémie, například autoimunitní hemolytická anémie (AIHA) s přítomností tepelných či chladových autoprotilátek, které jsou charakterizovány pozitivitou Coombsova testu

Při hemolytické anémii (neboli hemolýze) dochází k předčasnému rozpadu červených krvinek.

SEZNAM DIAGNÓZ

Systémová onemocnění pojivové tkáně (M30–M36)

Patří sem

• autoimunitní onemocnění (NS, systémové)
• kolagenózy – vaskulární onemocnění (NS, systémové)

Nepatří sem

• antifosfolipidový syndrom (D68.6 – patří mezi poruchy koagulace)
• autoimunitní onemocnění jednotlivých orgánů nebo buněčných typů

M30 Polyarteritis nodosa a příbuzné stavy

• Polyarteritis nodosa,
• Polyarteritida s postižením plic (Churgova–Straussova)
• Juvenilní polyarteritida
• Mukokutánní syndrom mízních uzlin (Kawas

• nejčastěji tzv.